Evropská unie zavádí regulace, firmy si stěžují a evropské finanční prostředky si většinou odnášejí Francouzi nebo Němci. Právník Filip Drnec vysvětluje, proč je to často naše vlastní chyba

Evropská unie vznikla jako hospodářský projekt. Daří se jí i dnes plnit tuto úlohu vůči podnikatelům?

Tento záměr stále platí. Je jen třeba jej aktivně využívat, a právě v tom spočívá problém. Podíváme-li se na to, jak funguje vztah mezi podnikatelskou sférou a evropskými institucemi na Západě, vidíme skutečně intenzivní a živý dialog. Francouzské firmy, německé koncerny, nizozemská sdružení – všichni vědí, že Brusel je místem, kde se rozhoduje o jejich budoucnosti, a podle toho se také chovají. Mají tam své zástupce, sledují legislativní proces, účastní se konzultací a aktivně formují regulační prostředí ve svůj prospěch.

My na východě v tomto ohledu výrazně zaostáváme. Ne proto, že by dveře byly zavřené – to nejsou. Ale proto, že jsme si zvykli být pasivními příjemci. Čteme v novinách, co se zase v Bruselu rozhodlo, co se zase reguluje, co nám zase zkomplikuje život nebo podnikání. A zůstáváme u čtení titulků a u stěžování si. Místo toho, abychom jezdili do Bruselu, poznali jeho ekosystém a hájili tam své zájmy stejně důrazně, jako to dělají ti ze zemí západně od nás.

Kde tedy děláme zásadní chybu?

Základní chybou je pasivita. Ne neznalost, ne jazyková bariéra, ne geografická vzdálenost.

Brusel je obrovský ekosystém s mnoha dveřmi. Do každé z nich můžete vstoupit se svým problémem, požadavkem či návrhem. Každé nařízení, každá směrnice, každý regulační rámec, který vychází z Bruselu, má za sebou svůj příběh. A ten většinou začíná tím, že někdo – nějaký podnikatel, asociace, sdružení – přišel a řekl: „Tohle je třeba upravit, tohle nefunguje, tohle je problém.“

My ten příběh většinou nezačínáme. Vstupujeme do něj až na konci, když je již rozhodnuto, když je nařízení hotové, když je prostor pro změnu minimální. A tehdy samozřejmě máme pocit, že se o nás rozhoduje bez nás.

Každé nařízení, každý legislativní návrh v sobě skrývá otevřené okno – prostor, kde můžete úředníkovi vysvětlit, co praxe skutečně umožňuje a kde již regulace překračuje hranice toho, co je reálně proveditelné. Tento prostor existuje vždy. Otázkou je jen, zda ho využijeme, nebo si o výsledku přečteme v novinách.

Brusel je kritizován za obrovskou byrokracii. Je to bruselská realita?

V posledních letech přibyly stovky nařízení a směrnic. Orientovat se v tomto legislativním labyrintu je stále náročnější, a to nejen pro běžné podnikatele, ale někdy i pro odborníky, kteří se evropskému právu věnují profesionálně. A Brusel má tendenci regulovat věci, které možná ani regulaci nepotřebují. Úředník, který sedí v budově v Bruselu a píše nařízení, není automaticky odtržen od reality. Problém nastává tehdy, když se k němu nedostanou informace z terénu. Když nemá k dispozici pohled lidí, kteří danou regulovanou činnost skutečně každý den vykonávají. Výsledkem může být nařízení, které je sice míněno dobře, ale v praxi nefunguje.

Brusel byrokratizuje částečně i proto, že nedostává dostatek kvalitní zpětné vazby od těch, kterých se regulace týká. Kdyby se firmy ze střední a východní Evropy systematicky zapojovaly do konzultací, kdyby asociace pravidelně komunikovaly s evropskými institucemi, kdybychom budovali vztahy s úředníky ještě předtím, než se začne nařízení psát, výsledná regulace by byla jiná. Kvalitnější. Realističtější. Méně zatěžující.

Filip Drnec
Managing director

Více na trend.sk