Většina českých firem si Brusel představuje jako okénko rychlého občerstvení – objednám, zaplatím, dostanu. Jenže evropská politika nefunguje na počkání. Legislativu přitom nepíší komisaři ani europoslanci, ale tisíce často anonymních úředníků. Ti jsou otevřeni dialogu, pokud za nimi přijdete ve správný čas a se správnými argumenty. Ředitel společnosti ACCESS EU Filip Drnec strávil roky tím, že se v tomto labyrintu učil orientovat. Lobbing se ve strukturách EU od tuzemské praxe podle něj liší už jen tím, že funguje a má jasně nastavená pravidla.

Kdy jste poprvé přišel do kontaktu s bruselským prostředím? A kdy jste si uvědomil, že jde o systém moci a vlivu?

Poprvé v roce 2014, kdy jsem odjel na stáž k renomovanému lobbistovi Danielu Guéguenovi. Byl to člověk velmi zběhlý v bruselském prostředí. Vzešel z asociace cukrovarnických výrobců a pak působil v zemědělství. Tahle odvětví jsem celý život míjel, tomu člověku jsem vůbec nerozuměl, ale díky jeho zkušenostem jsem pochopil, že Brusel je místo, které dokáže – pokud se v něm umíte pohybovat – nabídnout firmám i jednotlivcům obrovské příležitosti. Ještě téhož roku jsme do češtiny přeložili a vydali jeho novou knihu Změny v evropském lobbingu. Je dost možné, že ji nikdo nečetl, ale byla to fakt skvělá škola.

Proměnil se za ty roky váš pohled na Brusel?

Určitě jsem se v něm za tu dobu mnohem lépe zorientoval. Když jsem tam přijel poprvé, mluvili kolem mě zkušení lobbisté o věcech i procesech, kterým jsem vůbec nerozuměl. Navíc v angličtině a francouzštině. Postupem času jsem se ale naučil, jak se v bruselském labyrintu pohybovat.

Jste vystudovaný právník. Tak proč zrovna Brusel?

Brusel pro nás nebyl náhodná odbočka od práva, ale jeho přirozené rozšíření. Roky působím v advokátní kanceláři Portos, naším produktem ale není pouze právo. Poskytujeme strategické poradenství, jehož nezbytnou součástí je i orientace v evropském systému. Už před lety jsme si uvědomili, že pokud chceme klientům poskytovat skutečně strategické poradenství, musíme rozumět tomu, kde evropská pravidla vznikají a jak celý systém funguje. Proto jsme si začali budovat zkušenosti, kontakty i orientaci přímo v Bruselu.

Krátce po vstupu České republiky do EU začali všichni právníci a konzultanti zakládat pobočky v Bruselu, protože byla obecná poptávka po takzvaném papíru z Bruselu jako takovém všeléku. Nic takového ale neexistuje. Všechno je to o systematické práci ve složitém prostředí, které vyžaduje jinou etiketu i pravidla. Aby přišel kýžený úspěch, je potřeba se v něm zorientovat. Pobočky tak záhy začaly mizet.

Co se za tu dobu změnilo?

Brusel je dnes mocenské centrum zasahující do klíčových oblastí, jako je energetika, obrana a všechna průmyslová odvětví. To vše přímo nebo nepřímo dopadá na naše klienty. Jsme si vědomi, že u těchto věcí musíme být blízko a musíme získat schopnost je ovlivňovat, anebo na ně své klienty alespoň včas připravit.

Kde se představa veřejnosti o Bruselu nejvíc rozchází s realitou?

Veřejnost vnímá Brusel jako obrovský moloch, labyrint plný úředníků, kteří lidem ztěžují život, a v jistém smyslu to tak je. Součástí téhle představy je často i obraz Evropské unie jako diktátora, který nám říká, co máme dělat. To však platí pouze tehdy, pokud se o dění nezajímáme a nehájíme své zájmy přímo tam. Brusel při tvorbě legislativy není diktátorem, ale partnerem k dialogu. A pokud se do tohoto dialogu zapojíme, můžeme se na budoucí podobě legislativy aktivně podílet.

Filip Drnec
Managing director

Více na playboy.cz