Evropský Green Deal narazil na své ekonomické limity a Brusel je pod tlakem dravé americké a čínské konkurence nucen přeřadit na čistý pragmatismus.Původní zelenou agendu tak střídá nová strategie, Clean Industrial Deal, která má podpořit konkurenceschopnost evropského průmyslu. „Čekat, co z Bruselu dorazí, a pak nadávat, je nejhorší možná strategie. Regulace totiž dává čitelný návod, jak bude vypadat budoucnost,“ zdůrazňuje v rozhovoru Filip Drnec, výkonný ředitel společnosti Access EU, která zastupuje zájmy českých firem v evropských institucích.

Co přesně si pod novým konceptem Clean Industrial Deal představit, v čem se zásadně liší od dosavadního směřování Unie?

Je nutné zasadit celé téma do reality. Green Deal se stal v posledních letech všudy přítomným pojmem, kterým se poměřuje prakticky všechno. Přitom ve srovnání s Asií Evropa z hlediska objemu globálních emisí nevychází nijak dramaticky, a proto v byznysu logicky sílila otázka, proč se na evropský průmysl vyvíjí tak masivní tlak. Bruselské cíle, jako 90procentní snížení emisí do roku 2040 a následná uhlíková neutralita do roku 2050, se smrskly na černobílé vidění: všechno musí být okamžitě zelené a cokoli spojené se spalováním je tabu.

Clean Industrial Deal tedy vzniká jako přímá reakce na tento ideologický tlak?

Ano, přesně tak. Část veřejnosti ho přitom mylně zaměňuje za rozvolňování pravidel nebo krok zpět. O to ale nejde. Znamená především racionalizaci Green Dealu. Přináší čistě ekonomický pohled na to, jak stanovených klimatických cílů dosahovat, aniž by to položilo evropský průmysl.

Jak se ta racionalizace a chytřejší regulace projevuje v praxi?

Už nejde o slepé uctívání tabulkových hodnot. Skvěle je to vidět na debatě o dřívějším zákazu spalovacích motorů od roku 2035. Od začátku jsme upozorňovali, že absolutní zákaz v praxi jednoduše není možný. Samotný nápad zakázat spalovací motory byl čistým projevem prvotního Green Dealu. To, že se dnes od takto tvrdých limitů ustupuje, je naopak praktickou ukázkou nového pragmatického přístupu, který se odráží v realitě.

Co přesně tenhle posun v uvažování Evropské komise spustilo?

Má to svou logiku a vývoj. První Komise Ursuly von der Leyenové byla zelenou agendou zcela posedlá. Jenže ještě před nástupem té druhé jsme prošli covidem, prožili energetickou krizi a byli svědky vypuknutí války na Ukrajině. Zásadním zlomem se pak stala zpráva o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, kterou vypracoval bývalý šéf Evropské centrální banky a také italský premiér Mario Draghi. Ten bez obalu pojmenoval strukturální slabiny Evropy ve srovnání s Čínou a USA: drahé energie, slabý hospodářský růst, nedostatečná integrace vnitřního trhu a mizerná podpora vlastního průmyslu. Spojené státy fungují jako jednolitá federace. Přestože rozlohou připomínají Evropskou unii, v jejich vnitřním prostoru neexistují výrazné bariéry. Americký podnikatel si jednoduše vybere region s nejlepšími podmínkami pro byznys a tam firmu založí.

Proč to v Evropě nefunguje stejně jako v USA?

Protože si vnitřní bariéry stále hýčkáme a přeshraniční spolupráce skřípe. Evropa vždycky uměla své problémy dokonale popsat na papíře, ale už mnohem hůře je řešila. Draghiho zpráva ale přinesla do druhého období Ursuly von der Leyenové klíčové slovo: konkurenceschopnost. Dnes se v Bruselu všechno poměřuje právě tímto parametrem.

A přesně sem zapadá Clean Industrial Deal…

Ano, protože pokud Green Deal v něčem selhal, byla to právě podpora konkurenceschopnosti. Zatímco USA masivně dotují domácí ekonomiku a staví mezinárodní obchodní bariéry, Evropa se potýká s astronomickými cenami energií a chybějící podporou klíčových odvětví, což nejvíc postihuje energeticky náročný průmysl, jako jsou ocelárny nebo železárny. Clean Industrial Deal říká natvrdo: Evropa musí více podporovat své firmy, startupy, vědu a výzkum, aby se alespoň zpomalilo prohlubování propasti mezi USA a EU. A ještě dravější konkurenci představuje Čína. Zatímco my vymýšlíme nové regulace a řešíme drahá paliva, Washington i Peking posouvají svůj byznys raketovým tempem dopředu. Clean Industrial Deal je praktickým vyústěním Draghiho zprávy – pokusem odstranit bariéry, které si Evropa sama vytvořila, a zabránit tomu, aby nám zcela ujel vlak.

Filip Drnec
Managing director

Více na e15