V tuzemsku působí stovky průmyslových a inovativních podniků, které produkují takzvané zboží dvojího užití jak pro vojenský, tak pro civilní sektor. Právě pro ně jsou evropské finanční nástroje dosažitelnější než pro výrobce zbraní či munice a mají tak mnohem větší šance získat peníze pro svůj růst. Musejí ale napnout síly a být aktivnější. 

Brzdou růstu je chladný přístup k EU

Subjekty tvořící český sektor dual-use si však zbytečně vytvářejí překážky na cestě k růstu. Důvodem je jejich negativní a pasivní postoj k Evropské unii, a především k jejím finančním nástrojům, které mohou pomoci nejen ve výzkumu, vývoji, ale i ve výrobě a zavádění produktů na trh. 

„Ano, a je to dlouhodobý problém. České podniky Brusel dlouhodobě zanedbávají, nedůvěřují mu a mnohdy nerozumějí tomu, jak funguje unijní rozhodování a dotační politika. Svůj díl na tom nese i tuzemský euroskepticismus,“ říká Filip Drnec, ředitel společnosti ACCESS EU. Hlavními překážkami jsou podle něj obavy z administrativy a byrokracie, jazyková bariéra a neznalost specifického institucionálního prostředí. 

Důsledek je citelný, české firmy doplácejí na absenci zastoupení a silného hlasu přímo v Bruselu. K dotačním titulům navíc přicházejí často pozdě, až ve chvíli, kdy jsou pravidla a podmínky už nastaveny zahraničními hráči prostřednictvím strategického lobbingu. Čísla to potvrzují jasně: v programu Horizon Europe činí podíl českých firem na celkové alokaci pouhých 1,32 procenta. Tuzemské podniky tak zaostávají zhruba o 40 procent za tím, co by odpovídalo velikosti Česka, která představuje podíl 2,4 procenta. 

„Konkurence ze západní Evropy je na tom ale úplně jinak. Má silné zázemí, stálou přítomnost a přímý kontakt s institucemi. Západní podniky dávno pochopily, že přítomnost v Bruselu přináší konkurenční výhodu, přístup k informacím z první ruky a schopnost ovlivňovat vznikající legislativu,“ upozorňuje Drnec. To vše se pak jasně promítá do dominance západních firem v čerpání přímo řízených unijních programů. 

Přitom podle Drnce lze postoj tuzemských podniků k evropským institucím a finančním možnostem, které nabízejí, změnit. Na národní úrovni se propast snaží překlenout Defence Hub Czechia (společný projekt agentury CzechInvest a Ministerstva obrany ČR), který pomáhá malým technologickým firmám vstoupit do mezinárodních struktur, jako je například akcelerátor NATO DIANA. Ze všeho nejdůležitější ale stále je přímá angažovanost firem v Bruselu. 

Ještě nedávno platilo, že financovat cokoli z oblasti obrany a bezpečnosti je pro banky i EU tabu. Geopolitické milníky posledních let jako ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 i konflikt na Blízkém východě však vedly k zásadním změnám. Z dřívější zdrženlivosti a často až odporu se stala unijní priorita, kterou ještě umocnila Bílá kniha o evropské obraně – Připravenost na rok 2030. Ta už nezůstává u dříve obvyklých obecných proklamací, ale má konkrétní dopady na navyšování alokací peněz i jasné cíle, kolik a na co je Brusel ochoten přispět. 

Nejnázorněji to ukazuje Evropská investiční banka (EIB), která masivně navýšila rozpočet na bezpečnostní investice z 1,2 miliardy eur v roce 2024 na loňské více než čtyři miliardy. Za striktní červenou linií zatím zůstává produkce zbraní a munice. Nicméně téměř vše ostatní, a tedy i oblast dual-use, je ve hře. EIB nenabízí jediný nástroj, ale celou paletu financování. „Je to takzvaný venture debt neboli rizikové dluhové financování, kapitálové vstupy skrze Defence Equity Facility, úvěry pro malé a střední podniky i poradenství přes jednotné kontaktní místo EIB Security and Defence Office,“ popisuje Drnec.

Skutečně velký a klíčový zlom však teprve přijde. V novém rozpočtu EU pro roky 2028 až 2034 má financování bezpečnosti a obrany vzrůst na více než desetinásobek a činit přes 130 miliard eur, přičemž dual-use se stane průřezovou prioritou napříč programy. EIB a další evropské instituce zde fungují jako katalyzátor, který otevírá dveře komerčnímu sektoru. 

A proč z toho vytěží i firmy, které se zbraněmi nemají nic společného? Historie ukazuje, že bezpečnostní krize a války vždy skokově urychlily technologický pokrok, z něhož následně profitovaly také civilní technologie. První světová válka posunula radiokomunikace, letectví a průmyslovou syntetickou chemii, druhá válka dala vzniknout radarovým technologiím, počítačům i hromadné výrobě antibiotik. Ze studené války vzešel internet i satelitní navigace GPS, původně vyvinuté pro vojenské účely. Právě proto bezprecedentní navyšování evropských rozpočtů vytváří prostor nejen pro zbrojaře, ale i pro firmy, jejichž produkty mají pro obranu i jen doplňkový potenciál – software, senzory, baterie, materiály. Technologické podniky s duálním přesahem mohou tuto vlnu využít k zásadnímu urychlení vlastního civilního výzkumu a tržnímu růstu. 

Filip Drnec
Managing director

Více v magazínu e15